Chrliče a grotesky

Chrliče (gargouille)

Chrliče nás fascinují i dnes, protože člověk se v podstatě nemění. Mění jen své okolí, prostředí ve kterém žije. Jeho emoce, noční můry, potřeby atd. jsou v podstatě stejné po celé věky trvání lidstva.

Slovo gargouille pochází z latinského gargula a to znamená hrdlo a tím i zvuk vody, která jím stéká.

Podle francouzské legendy byl Gargouille drak, který žil v 6. století v Seině a sužoval město Rouen. Svatý Romain jej pomocí kříže zneškodnil pod podmínkou, že obyvatelé přestoupí na křesťanskou víru a postaví kostel. Drak byl upálený na hranici, ale krk a hlava zůstaly neporušeny (drak totiž chrlí oheň a krk a tlama jsou proti ohni odolné). Jako symbol vítězství církve nad pohanským démonem byl umístěn na městskou hradbu a později byli kamenní draci umísťování na kostely a další církevní stavby.

Jedná se v podstatě o ozdobný plastický přepad vody.

S chrliči se setkáme už ve starém Egyptě, Řecku i v Číně. Největší jejich rozmach nastal v období gotiky (zhruba 12.století – 16. století), kdy církev stavěla velkolepé chrámy, katedrály ke slávě boží a jako projev své moci a bohatství. Chrám symbolicky znamenal v první řadě spojení s bohy a v některých kulturách byl vnímán jako prostředník mezi lidmi a bohy.

Na katedrálách a na dalších sakrálních budovách najdeme velké množství kamenných chrličů na všech vnějších stranách stavby a jejich základní funkcí je odvod dešťové vody ode zdi (voda z nich padá několik metrů ode zdi) a tedy ochrana stavby před zkázou.

Základní funkcí chrličů je chránit před nepřítelem, kterým je voda, aby chrám nezničil. Jsou proto pevně připoutáni na věky k chrámu (budově). Je jich takové množství proto, aby obsáhly celou plochu, celý chrám (a taky aby vše viděly a nic jim, neušlo na žádné straně a na žádné úrovni). Jsou spolu s chrámem spjati a také svým vzhledem odstrašují nepřítele. Bez chrličů by chrámy dávno vzaly za své. Zničil by je vytrvalý úhlavní nepřítel - voda, přírodní živel, který nelze ovládnout.

“Podívej, jsem nepřemožitelný”, vzkazuje chrlič neznámému útočníkovi. A jak si pohané (předkřesťané) malovali obličeje do boje, aby zastrašili útočníka, tak jsou i chrliče takovým “bojovým malováním” stavby, které je pevné, nezničitelné, má hrůzostrašný vzhled, aby odstrašilo potenciálního nepřítele. Chrliče bývaly výrazně barevně pomalovány, aby upoutaly. I sošky svatých na chrámech i v chrámech bývaly pomalované pestrými barvami.

A pak jsou tu nepřátelé na úrovni duchovní –- zlé síly. Lidé vždy ochraňovali svoje příbytky před živly (voda, oheň, blesk) a před zlými silami. Lidé si věšeli na dveře svých příbytků ochranné symboly (přibíjeli na dveře netopýry, věšeli magické byliny, posvěcené byliny atd.) proto, aby nemohlo zlo (čarodějnice, ďáblové, noční můry, zlé síly) proniknout do jejich příbytku, tedy do jejich života. Zlo vstupuje otvory, zejména dveřmi, okny, komíny a krby. Lidé využívali vše, co by je před zlem ochránilo – relikvie, talismany, modlitby, zaříkávání…

A kámen vzdoruje živlům, proto dokáže vzdorovat i zlým silám. Chrliče jsou z kamene, tedy nepřemožitelní, nezdolní, věčně na stráži před vstupem zla. Má jich být hodně, aby ochránily zejména svatostánek, na který mají zlé síly a ďábli ještě větší zálusk. Nejvíce jich bývalo na severní straně, protože podle bible zlo přichází zejména ze severu.

Chrliče mají tedy prioritně ochrannou funkci před živly přírody, i před magickými zlými silami. Prostě před silami, na které je člověk krátký. V podstatě jde o magické pohanské myšlení (tudíž lidem blízké) využité ve prospěch církve.

I dnes se setkáme s chrliči a groteskami na současných budovách (např. banky) a také kromě praktické funkce hlásají do kamene vytesanou moc, slávu a trvalost dané skupiny, spolku, řádu…

Chrliče nacházíme i pod střechami necírkevních staveb (např. radnice) a také na kašnách.

Grotesky

Vedle chrličů najdeme na stavbách i grotesky -– pitoreskní, odpudivé, šklebící se a různě pokřivené kamenné tváře lidí, zvířat skutečných i bájných, netvorů atd. Na stavbách nacházíme také reliéfní plastiky -maskarony (mívají lidskou podobu). Často to jsou tváře mytologické postavy či zvířete, např. tvář Zeleného muže.

Maskarony nacházíme na fasádách i v interiérech. Jejich funkce je zdobná, informační, orientační (domovní znak).

Grotesky

• mají funkci ochrannou před magickými silami-démony, mají přinést požehnání bohů stavbě, na které jsou umístěny;
• mají pobavit, pomstít se konkrétním lidem;

  

• jsou to zprávy vytesané do kamene pomoci symbolů (proto univerzální svou srozumitelností);
• jsou vyjádřením stručného sdělení bohaté svým obsahem (zelený muž – příroda, holubice – symbol míru, dneska emotikony…);
• jsou zdrojem zábavy (v současné době se také vytváří a často to jsou karikatury skutečných lidí např. Oxfordská univerzita).

Symbolické významy chrličů

Kromě ochranné funkce před vodou chrliče nesou v sobě i jiné symbolické významy, jak jim byly postupně lidmi připisovány.

• Věřící byli většinou negramotní a proto je církev oslovovala a vysvětlovala boží slovo zejména skrze sochy a obrazy. Na ošklivých až hrůzostrašných vyobrazeních jim ukazovala sílu ďábla, smrtelné hříchy, peklo… Démonické postavy mají děsit a člověku naznačit, jak dopadne, když bude hřešit, nebo poleví ve víře. Chrliče a grotesky lze tedy vnímat jako součást písma svatého v kameni.

• Jsou symbolem toho, že církev zlo ovládla, ovládla démony a zlé bytosti a donutila je sloužit bohu jako kamenné ochránce. Tím, že je umístila na vnější stranu svatostánku poukazovala na to, že zlé démonické síly vyhnala z budovy a určila jim jejich pevné místo – mimo budovu. Musí chránit katedrálu, která je symbolem boží moci a síly. To poukazuje na moc církve, která zkrotila zlé síly a dokáže je držet mimo svůj svatostánek a přinutit je sloužit – odhánět zlo od církevní stavby.

• Vytyčují hranice mezi dobrem a zlem - zlo zůstává venku. I když nikdy nezmizí, ale je alespoň vykázáno na okraj.

  

• Jsou umístěny v různých výškách a také až na střeše. To také napomáhalo k tomu, aby lidé zvedali hlavy vzhůru k nebesům.

• Symbolizují hranici mezi věřícími a nevěřícími, mezi pohanstvím a křesťanskou vírou. Nevěřící mají pokřivené duše a jejich není království nebeské.

• Některé chrliče jsou záměrně podobní pohanským bohů. Tím se snažila církev přilákat ke křesťanství i nevěřící pohany.

• Nemají jen jeden význam - knězi jim vysvětlovali jejich významy. Jedním je myšlenka, že čert/ďábel nikdy nespí, i když je Bůh nablízku. (Nejlépe se ovládá strachem, pocitem viny, hrozbou trestu a pocitem neustálého dohledu – to vše chrliče splňují).

• Mají vyděsit lidi, aby se obrátili k bohu. Protože peklo existuje a démoni jsou reálnou hrozbou.

• Hlavy chrličů mají vždy otevřené ústa – je to zkamenělý výkřik děsu. Jsou spoutání a musí sloužit dobru, protože jejich úkolem je ochránit chrám, aby ho vodní živel nezničil.

  

• Mají rozměr fyzický, duchovní, a na obou úrovních ochranný a varovný. Jsou varováním před nepřátelskými silami v nás (naše strachy a noční můry) i ve světě (přírodní síly, chaos).

• Jsou to trýzněné duše zakleté či uvězněné v kameni.

• Hříšné duše zakleté v kameni.

• Symbolické ztvárnění myšlenky, že démoni a ďáblové jsou odsouzeni k věčnému zatracení.

• Duše odsouzených zachycena na cestě do pekla.

• Vyjadřují podvědomý lidský strach z démonů a nočních můr.

• Démon v kameni nás chrání před horšími démony mimo nás i v nás.

• Nestvůra v kameni nám sděluje, že můžeme zlo porazit, zastavit, uvěznit ho např. v kameni.

• Chrání před zmatkem a chaosem, proto jsou tak vysoko, aby vše viděly.

• Jsou magickým znamením proti zlu, protože to, co je v kameni, působí věčně.

• Ztvárňují zlo stvořené lidskou volbou (Adam a Eva pojedli zakázané ovoce).

• Vzbuzují v nás naději, že naše noční můry jsou zakleté v kameni a proto na nás nemohou zaútočit, nemohou nám ublížit.

• Nesou negativní symboliku (dravost, noční život, neřest, zlo…).

• Upozorňují nás, že ďábel je blízko, sleduje nás, vidí nás, pozoruje nás. Jsou v různých výškách, takže vidí všechno.

• My je nevidíme, ale oni nás vidí a sledují z výšky.

  

• Symboly zla byly umisťovány převážně v nejvyšších výškách (ďábli, draci, odporné kreatury…). Níže byly spíše pitvorné obličeje a karikatury, abychom na ně dobře viděli a připomínaly nám, že odráží naše temné nitro, že jsou karikaturou lidskosti.

• Jsou to zakletí ďábli.

• Ztělesnění hrozných a chaotických stránek našeho světa. - Upozorňují, že nemáme pod kontrolou náš společenský systém - svět je nevypočitatelný a chrliče jsou ztělesněním chaosu nejen v nás ale i ve společnosti. - Chrání nás i svět před zmatkem a chaosem, proto jsou vysoko, aby vše viděly. - Svou děsivostí mají vyvolat temné představy, zastrašit nás. - Jsou děsiví, protože mají odhánět zlo a to zlo je chrliči ztvárněno. - Říkají, že nemáme zlo pod kontrolou, a že tyto síly jsou větší než my. - Jsou strážci domu, ke kterému jsou připoutání. Chrání ho před zlem, nečistými silami a magii.

• Někteří věří, že to jsou temní andělé strážní. Stráží temnotu, aby nevešla do chrámu. Aby zůstala venku. Jejich odpudivý vzhled připomíná, že jsou velice blízko zdroje zla.

• Osvobozují nás: Rádi se bojíme toho, co víme, že je nebezpečné, ale na nás nemůže a my jsme v bezpečí. A chrliče jsou z kamene. Nemohou na nás zaútočit. (Proto také máme rádi horory – čteme je, díváme se na ně ve filmu … , ale na nás ti démoni, běsi, duchové…nemohou.).

Chrliče se i dnes se tesají. Častěji mají funkci ozdobnou a symbolickou (obr požírající člověka, orel je symbolem tradice, síly, moci …). Často jsou karikaturami tváře žijících lidí.

Současnou modlou a to nejen v USA je zlaté tele - tedy peníze. Nelze se divit, že i největší banky mají na svých honosných budovách chrliče a grotesky, které mají chránit před zmatkem a chaosem v peněžnictví, hlásat moc peněz a těch, co jimi vládnou.

Sedm hlavních hříchů

Vyobrazení chrličů poukazuje na jejich úzké spojení s neřestmi (pošetilé a nerozumné chování) či hříchy. Chrliče nás varují před našimi neřestmi a našimi hříchy. Věřilo se, že sedm démonů vzbuzuje v lidských duších špatné vlastnosti – neřesti a ty jsou příčinou hříchů. Jedná se o Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů). Označení Hlavní hřích znamená, že je pramenem dalších hříchů.

Pýcha (superbia)

Nejvážnější hřích, ze kterého pochází ostatní smrtelné hříchy. Je s ním spojován sám Lucifer. Za pýchu můžeme označit takové vlastnosti, jakými jsou narcismus, namyšlenost, nadutost, povýšenost nebo opovrhování druhými.

Lakota (avaritia)

S tímto hříchem je spojován démon Mamon. Ten je spojen s nezřízenou touhou po majetku, přepychem, nenasytností, hrabivostí, ale též s krádežemi a úplatkářstvím.

Závist (invidia)

S tímto hříchem je spojován démon Leviatan. Závist je spojená s žárlivostí, kdy člověk touží získat majetek či další hmotné či duševní statky i za cenu zavrženíhodných činů.

Hněv (ira)

S tímto hříchem je spojován zlý démon Satan, který je protivníkem Ježíše Krista. Proto je označován jako Antikrist a je chápán jako synonymum zla. Mezi hřích Hněvu patří nenávist, vztek, násilí, předsudky, diskriminace, množství nekontrolovatelných pocitů zlosti a nenávisti.

Smilstvo (luxuria)

S tímto hříchem je spojen démon Asmodeus, neboli ďábel rozbíjející manželství. S tímto hříchem se pojí chtíč, znásilnění nebo zvrhlost. Obžerství (gula)

S tímto hříchem je spojen démon Belzebub. Hřešící člověk trpí nenasytností, a to především v oblasti přespřílišného požívání nápojů a potravin.

Lenost (acedia)

Démonem tohoto hříchu je Belfegor. Člověk trpící tímto hříchem nechce využít svých schopností, odmítá starat se o sebe i o druhé.

Sedm ctností

Proti hříchům stojí cnosti. Cnosti i hříchy jsou v páru.

Pokora (humilitas)

Člověk si uvědomuje a pociťuje svoji nedokonalost. Takový člověk se chová skromně, není sobec a má respekt, přičemž není oslněn vlastní osobností.

Štědrost (liberalitas)

Opak lakoty, potlačuje chamtivost nebo egoismus. Bývá spojována s velkorysostí, láskou, uskutečňováním šlechetných činů a myšlenek.

Přejícnost (humanitas, charitatis)

Ctnost charakterizuje laskavost, lidskost, obdiv charita. Nechybí ani soucit nebo přátelství bez předsudku.

Mírumilovnost (patientia)

Tuto ctnost charakterizuje shovívavost, odolnost snášet utrpení. Tato odolnost je dosažená sebeovládáním, umírněností a zdrženlivosti. Konflikty jsou řešeny mírumilovně i přesto, že druhá strana může činit násilné věci. Vyjadřuje i schopnost odpuštění, dále trpělivost, shovívavost a vyrovnanost.

Cudnost (castitas)

je spojená se zdrženlivostí, bezúhonností a čistotou duše. Zahrnuje přísnou mravní čistotu, čistoty myšlenky pomocí vědomého zdokonalování se.

Střídmost (frenum)

je spojena se sebekontrolou, zdrženlivostí, umírněností a sebeovládáním se.

Činorodost (industria)

Tuto ctnost charakterizuje energická pracovní morálka spojená s dobrým hospodařením s časem, ale také s úsilím, pracovitostí, pílí, přičinlivostí a iniciativou.

Vazba mezi neřestmi a zvířaty

Vazba mezi neřestmi a zvířaty byla posílená názory poustevníků žijících na poušti, kteří v okolních zvířatech viděli ztělesnění hříchů. Např. divoké praxe – obžerství, orel – lupičství, sokol – nespravedlnost, havran – lakota.

Symbolika kance (původně královské zvíře, mezi pohany symbol síly a hrdinství) se změnila vlivem církve, která mu přisoudila velmi negativní roli. Prase divoké či zdomácnělé se stalo symbolem všech nectností, zejména obžerství, je vnímáno jako špinavý, chlípný tvor. Kanec, medvěd, jelen, býk, osel se stávají symbolem sexuálního chtíče, had představuje ďábla, drak symbolizuje agresivitu, krysa a myš jsou symbolem zkázy, nemoci a zla. Vlk se stává ďáblovým zvířetem, symbolizuje obžerství a lakotu, a v jeho podobě se zjevují čarodějové, čarodějnice a sám ďábel. Liška byla symbolem ďábla, lži, nespravedlnosti, nestřídmosti a lakoty.

Svatí a apoštolové mají svoje atributy, se kterými jsou znázorňováni a podle toho rozpoznávání. Např. Sv. Pavel – kniha, meč, sv. Petr – klíč, kniha, kohout, sv. Mikuláš – biskupská mitra, berla atd. Neřesti postrádaly typické atributy, které by je jednoznačně charakterizovaly. Proto k jejich rozeznávání se využívala zvířecí podoba. Často jsou ztvárňovány jako postavy se zvířecími hlavami, nebo jenom zvíře. Později jsou neřesti/hříchy personifikovány a zvířata, na kterých jedou a která je doprovází blíže specifikují o jakou neřest/hřích se jedná. Např. Lakomství je zobrazeno jako žena, jejíž vůz táhne lev a liška a která je obklopena šesti zvířecími postavami – orel, prase, pes, medvěd, vlk, vůl.

Později byly jednotlivé neřesti/hříchy identifikovány podle zvířat, na kterých jedou a zvířat na jejich brnění.

Avaritia

antilopa, krtek, jednorožec, svišť;

Ira

velbloud, sokol, vzteklý pes, tuleň;

Invidia

drak, včelí úl, netopýr, had;

Acedia

osel, opice, buvol, leopard;

Gula

kočka, liška, ryba, panter.

Superbia

dromedár, páv, orel, lev.

Luxuries

kanec, siréna, bazilišek.

Později přibyli démoni, rostliny, části lidského těla, konkrétní společenské postavení. V pozdním středověku sedm smrtelných hříchů je znázorněno v jedné figuře ženy – Světa. Alegorie ukazuje okřídlenou ženskou figuru, která nabízí pohár s nápisem gula. Její koruna z pavích per je označena jako superbia, její hruď luxuria a její levá ruka je acedia. Její opasek je avaritia a obsahuje kromě peněz také hlavu lva (ira) a psa (invidia). Zatímco jedna její noha (vita) končí drápy, je druhá (mors) hubená.

Každý, kdo se chová nerozumně, pošetile, kdo se dopouští těžkých hříchů a spoléhá přitom na Boží trpělivost a shovívavost, je blázen. Čepice s rolničkami byla symbolem blázna. A také symbolem Sedmi hlavních hříchů.

Ve 20. stol. Konrad Lorenz napsal knihu Osm smrtelných hříchů civilizace:

• Přelidnění Země
• Ničení životního prostředí
• Závod člověka se sebou samým
• Ztráta schopnosti prožívat city,
• Genetický úpadek
• Rozchod s tradicí
• Rostoucí poddajnost lidstva vůči doktrínám
• Zbrojení atomovými zbraněmi.

Ztvárnění chrličů

Každý chrlič je v podstatě jiný. Nejčastěji mají podobu démonů, zvířat, bájných bytostí, chimér, stvůr, oblud a to i lidských…

Jejich vzhled názorně ukazoval, jak člověk dopadne, když podlehne ďáblovu mámení. Každé zvíře i bájní tvorové byli nositeli symbolů, které byly širší veřejnosti známé. Např. lev zobrazoval pýchu, kozel chlípnost, had závist, prase obžerství, žáby obscénnost, kobylky, kočky, netopýři zobrazovali zlo.

Nejčastějším námětem vyobrazení je drak. Ten byl pro křesťany symbolem zla, chaosu a ničení. Proto byl často zobrazován jako krvelačná bestie, která požírá lidi, zvířata a proto je nutno ji zabít. Drak v křesťanství splynul s biblickým hadem a stal se tak také symbolem hříchu a pokušení. Je symbolem zla a chaosu. Nejobávanějším je bazilišek. Boj sv. Jiří a Michala je symbolem vítězství křesťanství nad pohanstvím. Panna Marie je často zobrazována jak stojí na hadu, případně na drakovi (symbolické ztvárnění Satana, ďábla, hříchu), nad kterými vítězí. Tento výjev je typický pro zobrazení Neposkvrněného početí Panny Marie (Immaculata) a nese ještě další význam – symbolické předurčení Krista, který porazí Satana.

Chrlič v podobě draka je křesťanským symbolem vítězství nad ďáblem a protože drak ztělesňuje špatnou morálku, znamená to, že každý z nás může v sobě přemoci zlo.

Kameníci čerpali náměty na ztvárnění chrličů z kulturního prostředí ze kterého pocházeli, ve kterém vyrůstali, také z toho v co věřili, ze svých vlastních můr, děsů, obav a strachů, nadějí, z vlastních zážitků, z toho, co slyšeli z kazatelen kostelů, od jiných lidí. Základem byla jejich představivost a fantazie. Protože jsou chrliče umístěné vysoko, kde málokdo dohlédne, nebyli omezování církevními představiteli. Při ztvárňovaní chrličů a grotesek využívali karikaturu, která děsí ale i pobaví, přitahuje i odstrašuje. Ale také se nám vysmívá. A svým uměním se i mstili některým lidem tím, že je zesměšnili, poukázali na jejich negativní vlastnosti, pokřivenost jejich osoby. Některé tváře znásobovali (dvojité, trojité) kvůli zdůraznění konkrétní symboliky, mohou to však být ozvěny na pohanské náboženství (trojhlavá božstva).

Chrlič na Dóme svaté Alžběty v Košicích, znázorňuje opilou ženu. Pověst vypráví, že kameník měl ženu, která byla neustále opilá. Nic nepomáhalo a tak ji ztvárnil jako chrliče na chráme, na kterém pracoval, aby každý viděl, i ona, jak vypadá, když je opilá. Pověst už neříká, zda to pomohla. Chrlič je vidět z ulice Alžbětina v Košicích na Dómu sv. Alžbety.

Dát výraz tváři, obličeji (lidské, zvířecí, fantasknímu tvoru), pohybu, je korunou uměleckého díla (malířského, sochařského, kamenického…). Pokud je výraz „živý“, ukazuje na mistra ve svém oboru. Takové dílo člověka osloví, upoutá ho, odnáší si ho v sobě jako zážitek. Umělecké dílo dokáže jedince oslovit a tedy i ovlivnit. Proto lze poznat, které chrliče vytvořil kamenický mistr, protože k nám promlouvá, působí na nás i dnes. A protože chrliče měli ztvárňovat zlo, bylo pro kameníka důležité vdechnout mu co nejděsivější výraz. Proto lze říci, že každý chrlič je jiný – výsledek snahy o originalitu kamenického mistra. Každý kamenický mistr věděl, že svým dílem ukazuje také svou zručnost. Proto se vždy snažil odevzdat řemeslně precizní práci.

Chrliče a jejich tajemství

• Ve starém Řecku byl chrlič ochráncem obydlí. Jejich odpudivý vzhled měl odradit každého, kdo má zlé úmysly. Lidé věřili, že takto odeženou bazilišky z Tartaru, kteří na zemi hledají lidské oběti (Tartaros je nejhlubší propast pod zemí, do které se vlévají všechny řeky a ty z ní také vyvěrají; je tak hluboko pod zemí, jako je vysoko nebe nad zemí; svržení do Tartaru patří v řecké mytologii mezi nejstrašnější trest; bůh Zeus do něho svrhl přemožené Titány). Když bazilišek spatří dům, na kterém je taková socha, pomyslí si, že se už zde usadil někdo z jeho druhu, a tak odejde jinam.
• Staří Egypťané je považovali za duchy z temné strany světa. Jejich úkolem bylo trestat člověka, který se choval nečestně. Věřili, že tyto nestvůry s křídly mohou na člověka přivolat neštěstí, nemoc, a trápit ho tak dlouho, dokud dotyčný nezačne litovat své skutky.
• Dle Keltů chrliče byly poměrně přátelské bytosti, které s východem slunce zkameněly, a při jeho západu ožily. V kamenné podobě byly proti svým nepřátelům bezmocní. Proto uzavřely dohodu s Kelty. Dohoda spočívala v tom, že za dne poskytnou Keltové zkamenělým tvorům na svých hradech útočiště a v noci budou chrliče ochraňovat své denní útočiště. Přátelství mezi lidmi a chrliči trvalo dlouho, dokud jeden z chrličů neurazil velmi mocnou vědmu. Ta proklela všechny chrliče a tím je odsoudila k věčnému kamennému spánku. Probudí se, až nastane konec světa.
• Některé chrliče mají vlastní příběh. Mezi chrliči na Notre-Dame je postava malého Dedo (Paleček), kterého Pařížané dobře znají. V pověsti se říká, že když se tato katedrála stavěla, jedna z jeptišek, znepokojená ďábelským vzhledem chrličů, se rozhodla přispět ke zkrášlení chrámu. Převlékla se za muže, a když doputovala do Paříže, vytesala z kamene postavu, která připomíná bosé dítě s milým obličejem zvířátka. Jeptiška se potají vkradla do chrámu a svůj výtvor, který pojmenovala Dedo, umístila na výběžek střechy. Pak se vrátila do svého kláštera. Dlouho si této sochy nikdo nevšiml. Pak se ale přihodilo neštěstí synovi jednoho ze služebníku katedrály. Dítě si hrálo na střeše chrámu, uklouzlo a kutálelo se dolů. Ještě kousek a chlapečka by čekala škaredá smrt. V poslední chvíli se ale zachytil za sochu Deda a tak se vyhnul smrtelnému pádu. Díky této příhodě se lidé dozvěděli o hodném chrliči a oblíbili si ho. Říká se, že pokud někdo požádá Deda o něco dobrého a pokud to vychází z čistého srdce, je přání okamžitě splněno.

  

• Esoterici se domnívají, že se chrliče nevyskytují jen v kamenné podobě, ale ukrývají se ve starých ruinách a podmořských jeskyních. Občas vychází ze svých úkrytů, aby se proletěly po obloze nebo obdivovaly měsíc z pobřežních útesů.
• Esoterici se také domnívají, že pokud člověk ve svém životě něco „ztratil“ nebo trpí ošklivými vzpomínkami, může se o svoje břemeno podělit s chrliči. Ti velmi dobře vstřebávají negativní energie, zpracovávají je a vrací je člověku bez záporného obsahu.
• Dle legendy v kamenných chrličích stále zůstává „kapka života“ – část magie. Proto se někdy přemísťují nebo mění svůj postoj. Dělají to málokdy a pokud ano, tak v noci, kdy burácí velká bouře. Se svou magii mají schopnost stavbu, na které dlí, ochraňovat nejen před temnými silami, ale i před zloději.
• Chrliče jsou propojeni s různými legendami např. v Praze s legendou o Golemovi, o Faustově domě.
• Legenda říká o chrličích na katedrále Notre-Dame v Paříži, že po setmění chrliči vzlétnou ze svých míst a dohlížejí na pařížské kavárny. - Některé legendy uvádějí, že chrliči jsou strážci pokladů nebo tajemství. - Některé kultury věřily, že chrliče jsou spojené s vodním živlem a mohou ovlivňovat počasí, např. deště, záplavy. - Chrliče v noci nebo za deště ožívají a pohybují se po střeše. - Přetrvává legenda, že draci z našeho světa nezmizeli. Ukrývají se v kamenných chrličích, kteří mají podobu draka. A jednou přijde jejich den…
• Podle legendy, jsou chrliče noční tvorové, kteří se za denního světla promění v kámen, v noci však ožijí. Před sluncem hledají někde úkryt. Mají velkou magickou sílu. Lze získat jejich pomoc. Nejdříve je ale nutné najít jejich úkryt, přijít tam o půlnoci v době úplňku a pak požádat o splnění přání. Pokud chrlič dojde k názoru, že prosba je „nedobrá“, může se rozhněvat a prosebníka potrestat tak, že všechno zlo, co je v žádosti obsaženo, obrátí proti němu. Chrliče jsou vnímáni jako v podstatě dobrá stvoření,ale pokud se je snaží někdo podvést, má smůlu. Chrliče to poznají.

Chrliče nás přitahují i dnes svou tajemností a mnohoznačným významem. Jsou inspirací pro soudobé autory:

V. Otčenášek Chrlič -– Boj dobra a zla ve staré Praze. Kamenný chrlič obživne na katedrále sv. Víta v Praze. Chce zjistit, co je jeho posláním, co je smyslem jeho bytí. Proto se vydává hledat odpověď v tajemné Praze. Potkává laskavé i zlé lidi, přízraky, bytosti. Zlé síly o něj velice stojí, protože v sobě nosí mocný předmět. Nakonec jen on sám musí volit mezi dobrem a zlem.

P. Kubašková ve své trilogii Čarodějky malostranské nechává chrliče komunikovat s mladou čarodějkou.

E. Žilková Zákon chrličů. Soubor povídek o chrličích, kteří ožívají pouze za výjimečných okolností.

Jen o výjimečné noci, kdy úplněk připadne na den letního slunovratu, obživne jediný z tisíců chrličů, kteří po celém světě drží stráž na střechách katedrál. V onu tajemnou noc jen jeden z nich dostane šanci zlomit své prokletí. Musí najít chlapce narozeného o letním slunovratu, který zaujme jeho místo a na celé věky si s ním vymění svůj osud. Kdyby selhal a chlapce nenašel, další příležitost už nedostane. Zůstane navždy zakletý ve strnulém kameni. Takový je zákon chrličů.

— E. Žilková Zákon chrličů

Zdroje

• Bulínová,K.: Tématika ctností a neřestí v renesanční sgrafitové výzdobě fasád architektury v Čechách a na Moravě , 2009. In https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/21709/DPTX_0_0_11260_KDIP000_194901_0_61509.pdf?sequence=1&isAllowed=y 
• Hlobil,I.: Chrliče Svatovítské katedrály. Praha, Správa Pražského hradu, 2012
• Hora,J.: Monstra, démoni, běsi. Chrliče na chrámech a hradech děsily. In https://www.idnes.cz/xman/styl/chrlice-stredovek-chram-demon-drak.A220412_144544_xman-styl_fro 
• Laudoniu, L.: Beštia na streche. Mystické zvieratá z gotických katedrál. In https://christianitas.sk/bestia-na-streche-mysticke-zvierata-z-gotickych-katedral/ 
• Pohanová-Janíčková, R.: Chrliče Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha Praha : František Skopec, 2013
• Šimonková, A. : Zlověstné chrliče: Umí trestat každého, kdo podlehne pokušení! In https://epochaplus.cz/zlovestne-chrlice-umi-trestat-kazdeho-kdo-podlehne-pokuseni/ 
• Zágora, M.: Komika ve středověkém výtvarném umění: příšera s vějířovitýma ušima. In http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/ 
• Draci střeží mořický chrám. Už teď přísně shlížejí z gotických zdí dolů na ulici. In http://stary-olomoucky.rej.cz/clanky/zpravy/4764-draci-strezi-moricky-chram-uz-ted-prisne-shlizeji-z-gotickych-zdi-dolu-na-ulici 
• https://www.zapadoceskebaroko.cz/cz/zajimavosti/barokni-ctnosti-a-neresti 
• Chrliče Svatováclavské katedrály. In https://pepikov.cz/?p=1794 
• https://www.suenee.cz/chrlice-na-strechach-nejen-notre-dame/ 
• https://zhola.com/praha/cz.php?st=gargoilloveGallery 
• Gargoyles: Dokument New River Media, produkce J. Goldberk, délka 45 min. Editor B. Gread, Česká programová společnost 2004, TV stanice Spektrum 2004